Garrick Ohlsson: Výjimečný klavírista s láskou pro Česko

Malba Garricka Ohlssona | Obrázek: Dean Larson

Garrick Ohlsson je jednou z největších pianistických hvězd současnosti. Svou kariéru odstartoval náhlým vítězstvím na Chopinově soutěži ve Varšavě roku 1970, tedy již před 46 lety. Zůstává stále jediným Američanem, který v této soutěži dokázal zvítězit. Pocty k vítězi varšavské soutěže zastínily i jeho předchozí úspěchy, vítězství na Busoniho soutěži v italském Bolzano a první cenu na Montrealské klavírní soutěži.

Studia hry na klavír započal v osmi letech na Music Conservatory of Westchester a ve třinácti nastoupil na Juilliard. Jeho hudební rozvoj ovlivnila mimo jiné také řada veleúspěšných interpretů, mezi něž patřili Claudio Arrau nebo Olga Barabini. S odstupem času lze říci, že Chopinova tvorba v podání Ohlssona byla tím pověstným hitem kariéry, bez kterého by se Ohlsson pravděpodobně nedočkal tak významného úspěchu.

Ačkoli je běžně opěvovaným a předně vyhledávaným interpretem Chopina, Mozarta, Beethovena, Liszta či Schuberta, do jeho záběru spadají také skladatelé jako Bach, Busoni, Charles Tomlinson Griffes, Claude Debussy a George Gershwin. Ohlsson nikdy nebyl výrazným kritikem současné hudby, velmi rád spolupracoval i s autory moderní hudby a interpretoval tak jejich díla. Hudební kritici napříč celou zeměkoulí obdivují nejen jeho cit pro romantismus, ale především také jeho neskutečně široký repertoár.

Ohlsson si velmi oblíbil klavírní díla Bedřicha Smetany a některá z nich se stala klasikou a stálicemi v pianistově repertoáru.

O české hudbě jsem měl jen povšechné znalosti, jako mnoho cizinců, dokud jsem nezačal jezdit do Prahy. V roce 1973 jsem hrál poprvé na festivalu Pražské jaro a v následujícím roce 1974, kdy probíhal Rok české hudby, jsem byl požádán, abych do svého programu zařadil nějaké české dílo. Vybral jsem si Na břehu mořském Bedřicha Smetany. To byl můj první kontakt s českou hudbou.

Čím více jsem českou hudbu poznával, tím víc a víc jsem se do ní zamilovával. Při svých častých návštěvách (tehdejšího) Československa jsem k tomu měl dost příležitostí. Dvořákův koncert, pak Martinů sonáta, premiéra koncertu Luboše Fišera, a další a další – všechna významná Dvořákova komorní díla s klavírem, Janáčkova houslová a klavírní sonáta, a ještě a ještě – čtvrtý koncert Martinů, další Smetana, Korte, Chaun a tak dále a tak dále. A není to jen v Praze – často hraju Dvořákův koncert, i mnoho jiných českých děl, v řadě zemí. K dychtivému poznávání české hudby mě přivedly moje osobní úspěchy v Praze.“

Ohlsson si kromě svých úspěchů zaslouží úctu českého publika mimo jiné také svým přístupem k interpretaci české hudby a jejím šířením po světě. V tuzemsku koncertoval již nespočetněkrát, jen v programu Pražského jara je to již někde kolem dvacátého koncertu.

Jeden z inspirativních citátů, které pronesl, zní velmi inspirativně: „Mohu říci, že moje kariéra dosud neprobíhala vůbec špatně, i když všechno nešlo tak hladce, jak by to bývalo mohlo jít, kdybychom se přizpůsobovali požadavkům hudebního marketingu. Ale jsem tomu nesmírně rád. Šel jsem tak nějak svou cestou.“ (The New York Times, leden 2012) Nutno dodat, že i přes tvrdohlavý postoj k hudebním klišé a jakýmsi „krokům vstříc úspěchu“ toho Ohlsson dokázal neskutečně mnoho a poprávu je označován za jednoho z nejvýznamnějších klavíristů (ještě) současné generace.

Za zmínku stojí také ústřižky z recenze Gramophone z května letošního roku, kterými zhodnotil Ohlssonovo opěvované album složené z prací Smetanových. „Když už si myslíte, že Ohlsson konečně pokryl celou rozmanitou základnu klavírní hudby, vydává se novým a často překvapivým směrem. Tentokrát zavítal do prostředí českého, kde objevoval Smetanu. Nejranější z těchto děl je Na břehu mořském (etuda – pozn.). Ohlsson ony vlny evokuje citlivě a jemně a podkresluje představivost onou plnou, avšak barevně živou rovinou, a to bez přehrávání. Různorodé čtyři polky, které tvoří první knihu Českých tanců, příhodně vykresluje. Většina interpretačních prvků těchto skladeb vyvstává z jakési sebejistoty, se kterou Ohlsson přizpůsobuje tempo různým charakterům těch či oněch částí skladby, jako by to přirozeně cítil. Když je člověk vnímá, je lehké zpozorovat Smetanův záměr pozvednout polku, jako Chopin pozvedl mazurku.“

„Když si poslechnu tuto velmi povedenou nahrávku, nemohu si nevzpomenout na vystoupení Rudolfa Firkušného, kterým se Ohlsson podobá ve své vážnosti, soucitu a jednoduchosti. Velkou odvahu musel mít Ohlsson, když se rozhodl zaměřit se na tyto nejvlastenečtější ze všech Smetanových děl, a velkým výkonem Ohlssona zůstává jeho přednes nejen tolik líbivý, ale také překypující osobitostí.“ (Patrick Rucker)

Mladý český New Age klavírista, skladatel a klávesista, zajímá se především o klavírní hudbu jakýchkoli žánrů. V současné době studuje na bostonské Berklee College of Music a je šéfredaktorem tohoto portálu.

Zatím žádné komentáře

Odpovězte (Zanechte svůj komentář)

Vaše E-mailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete využít tyto HTML tagy a prvky: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Powered by themekiller.com watchanimeonline.co