Javier Perianes nabídl Schuberta i Debussyho z jiné perspektivy, zaujal španělskými rytmy

Javier Perianes během Nokturna II. v pražské Dvořákově síni Rudolfina | Obrázek: Zdeněk Chrapek

Již téměř čtyřicetiletý španělský klavírista, britským deníkem The Telegraph popsaný jako „Klavírista dokonalého, kultivovaného ražení, obdařený navíc vřelostí úhozu“, vystoupil během středečního večera v Rudolfinu. Koncert se konal jako jedno z nokturn Pražského jara, Perianes proto ke klavíru usedal o více než hodinu a půl déle, než je obvyklé.

Výborný klavírista, který si již užil nejen recitálů ve vyprodané Carnegie Hall a mnoha dalších, spolupracoval s dirigenty jako Daniel Barenboim, Zubin Mehta nebo Lorin Maazel. O jeho kvalitách vypovídá i fakt, že v sezoně 2015/2016 vystupuje se soubory jako je Vídeňská filharmonie, Chicagský a Bostonský symfonický orchestr nebo Londýnská filharmonie. „Tento španělský klavírista má jasný úhoz, svěží virtuozitu a schopnost zachytit intimitu klidných pasáží…“, uvedl The Guardian.

Středeční koncert na Pražském jaru sice nebyl Perianesův debut v České republice, vystoupil tu již loni s významným Sanfranciským symfonickým orchestrem. Tento recitál však byl Perianesův debut na podiu Pražského jara. Svoji debutovou návštěvu pražskojarní scény dnes završí večerním koncertem se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Svůj program orientoval na díla tří velmi odlišných autorů. Harmonie, které Franz Schubert dokázal vložit do své hudby, jsou nehynoucím plamenem romantismu, proudem pocitů a nálad, především výrazných radostí, které se proměňují v nezměrně hluboké a depresivní momenty. Claude Debussy byl jedním z vynikajících klavíristů období impresionismu, i přes svou výraznou inspiraci Chopinovou tvorbou, konkrétně na poli Preludií. Manuel de Falla, vynikající klavírista a významný španělský skladatel z období první poloviny 20. století se, stejně jako Debussy, setkal spíše s nepochopením své hudby, často pak s odsouzením.

Javier Perianes není tradiční klavírista, jaké známe ze Střední Evropy. Velmi překvapivý je již jeho příchod ke klavíru. Jeho gesta i řeč těla připomínají spíše umělce z první poloviny předchozího století, nutno však přiznat, že i tato nekonvenčnost tvoří obraz umělce a charakterizuje ho. Od mnohých klavíristů se pak liší polohou u klavíru. Interpretuje často s hrudí vzdálenou od klavíru a nevyužívá příliš řeči těla, spoléhá se na sílu samotné interpretace.

Jeho první skladba, Allegretto c moll D915 od Franze Schuberta působilo nervózně a chladně, až odtažitě. Ačkoli skladba vyžaduje poměrně výrazné kontrasty, Perianes je potlačil a dramatičtější fáze skladby spíše utlumil a přetvořil je tak na melancholičtější. Právě tato skladba je jednou z perel Schubertovy klavírní tvorby, jedná se o líbeznou skladbu s pohádkově malebnými pianissimy, které unáší člověka někam do hlubin svého nitra. Perianes toto dílo pojal jednoznačně po svém, oproti autorovu záměru skladbu výrazně zpomalil, v některých pasážích dával až přílišné důrazy na některé ze souzvuků a často méně znělý tón posluchače přesvědčil o nesmírné obtížnosti interpretace Schubertových romatických, někdy až lehce modernizujících děl. Skladbu však naplnil excelentními pianissimy, která v pozdních večerních hodinách vybízela k lehkému snění.

Cyklus tří klavírních skladeb Drei Klavierstücke D946 od Franze Schuberta nebyl závratně technicky náročnou kompozicí, Perianesovi však očividně sedla. Znovu ukázal svou pestrou škálu tónů i pianissim, kterými ohromil publikum v sále, ohromil fioriturami v přísném pianissimu, avšak některé části působily spíše stereotypně především dynamicky, kdy Perianes zjemňoval dynamické kontrasty i v nevhodných momentech. Schubert plánoval zkomponovat cyklus čtyř skladeb, které se dnes řadí do Impropt, avšak stihl jen tři, první skladbu cyklu začal komponovat půl roku před svou brzkou smrtí.

Debussyho Výběr preludií z první knihy je poměrně velkým kontrastem oproti schubertovské kompozici. Perianes předvedl znovu velmi krásné tóny plné barev a dojmu. Výběr preludií pak okořenil skvělým výběrem jednotlivých preludií. Jako správný umělec vybral preludia kontrastní, aby předvedl prvkově odlišné skladby. Velmi krásně tvořené tóny provázely celý výběr, stejně tak jako dokonalá pianissima nebo dramatické části. Právě v těchto preludiích využil možnosti ukázat svůj španělský středomořský temperament. Skladby v pořadí Dívka s vlasy jako len, Přerušená serenáda, Potopená katedrála a Mistrelové rozhodně pomohly vykreslit inspirace, které Debussyho k napsání takovýchto skladeb vedly. Jeho inspirace okolím je pověstná, stejně tak jako poetické názvy, které po hlubším zamyšlení již tak poeticky nezní.

Moderní skladba, ke které se Perianes nepřímo zavázal již před samotnou přípravou programu, byla Fantasía bætica, skladba řadící se do žánru moderny první poloviny dvacátého století, zkomponovaná rodákem z Cádizu, Manuellem de Fallou. Perianesovi španělská hudba očividně sedí, ačkoli sám přiznává, že příliš velké vlastenectví nepociťuje. Právě v této skladbě mohli posluchači spatřit mnoho hudebních postupů, které Falla sjednotil do jediné kompozice. Zhruba jedenáctiminutová skladba přinesla vliv španělských a latinskoamerických tanců, harmonie typické pro experimentální směry (první poloviny 20. století) i nesmírné zaujetí španělskou kulturou. Oproti hudbě středoevropských skladatelů je velmi netypická a může se zdát až plně kontrastní. Perianes interpretoval výborně, využil glissand, které se v průběhu skladby několikrát vyskytly, a v poetičtějších, libozvučnějších částech pak nabídl i trochu výrazových prostředků.

Jak je dobrým zvykem, za potlesk Dvořákovu síň odměnil přídavky. Ke komunikaci s publikem využil trochu nezvyklé metody. Na klavíru zanechal květinu, aby dal publiku jednoznačně najevo, že se ještě hodlá ke klaviatuře vrátit a předvést další z krásných skladeb. První z přídavků, Chopinovo Nocturno cis moll bylo velmi hezké, avšak zdálo se být trochu přeromantizované. Druhý přídavek, De Fallův Tanec ohněbyl libozvučnějším, příjemným zakončením exotičtějšího koncertu. Až po něm si Perianes odnesl květinu, asi na znamení, že s přídavky již nadobro skončil.

Celý program se rozhodně povedl. Javier Perianes rozhodně není z nejvýznamnějších klavíristů, což dokázal i během včerejšího koncertu. Během první části příliš nevyužíval svého španělského temperamentu, interpretace byly místy přeromantizované, často až zbytečně pomalé, místy nezajímavé, dojem v posluchači ale zanechal více než pozitivní. Ač ne příliš technicky zdatný klavírista, s repertoárem si umí poradit výborně.

Mladý český New Age klavírista, skladatel a klávesista, zajímá se především o klavírní hudbu jakýchkoli žánrů. V současné době studuje na bostonské Berklee College of Music a je šéfredaktorem tohoto portálu.

Zatím žádné komentáře

Odpovězte (Zanechte svůj komentář)

Vaše E-mailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete využít tyto HTML tagy a prvky: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Powered by themekiller.com watchanimeonline.co