Netradiční rozhovor s klavíristou Ivo Kahánkem

Ivo Kahánek | Obrázek: archiv klavíristy

Ivo Kahánek je jedním z našich nejtalentovanějších klavíristů. Výčet jeho dosažených uměleckých úspěchů je již opravdu úctyhodný. Absolutní vítěz Pražského jara z roku 2004, držitel mnoha prestižních mezinárodních ocenění, odehrál mnoho tuzemských i zahraničních koncertů, spolupracoval se Sirem Simonem Rattlem, který si ho vybral pro svá dvě vystoupení s Berlínskou filharmonií a Ivo Kahánek se tak po Rudolfu Firkušném stal teprve druhým českým klavíristou, který hrál s tímto světoznámým tělesem. Jeho repertoár je nečekaně široký, pod prestižním vydavatelstvím Supraphon nahrál zatím sedm alb, věnuje se pedagogické činnosti na Pražské konzervatoři a také AMU. Přinášíme vám rozhovor, který odhaluje tajemství interpretace i života klavíristy.

Pane Kahánku, v jednom z rozhovorů jste zmiňoval, že je dobré hrát skladby, jako by Vás ta hudba právě napadla. To je zajímavá myšlenka, mohl byste ji blíže popsat?

Jde mi o to pochopit vnitřní smysl dané hudby. K tomu mi skladatel nechal notový zápis, jakýsi tajný kód, na jehož základě si vytvářím vnitřní hudební představu díla a samozřejmě pracuji na její praktické realizaci. Každý interpret dělá u klavíru drtivou většinu věcí vědomě, zejména v nácviku, ale cílem by, myslím, mělo být, aby se veškeré vědomé, racionální, emocionální, estetické a duchovní složky hudby tak dokonale propojily, že výsledkem je hudební skladba jako svébytný svět. Interpret zde není konstruktérem, spíše stvořitelem – samozřejmě na základě výše zmíněného kódu.

Když si vzpomenete na své počátky u klavíru, v kolika letech a co konkrétně Vás upoutalo na klavírní hře, že jste byl ochoten cvičit i více hodin?

Přiznám se, že zpočátku (nakolik si to vůbec pamatuji) jsem spíš chtěl udělat radost rodičům a babičce. Ale postupem času mě asi bavila možnost vyjádřit naplno emoce, pocity a myšlenky, které se v normálním běžném životě vyjadřují obtížně a když, tak většinou vyvolávají nepochopení či posměch. Navíc já jsem byl okolnostmi nucen trávit poměrně dost času sám, takže jsem potřeboval způsob, jak určitý vnitřní přetlak ventilovat. A vzhledem k mé vrozené soutěživosti pro mne byly zajímavé i různé klavírní soutěže.

Máte oblíbené skladatele, od kterých byste rád hrál více skladeb a naopak skladatele, jejichž hudba Vás moc neláká?

Samozřejmě mám své oblíbence, někteří jsou mými stálicemi už od dětství – třeba Chopin nebo Janáček – jiným jsem přišel na chuť podstatně později – např. Bachovi či Mozartovi. Mám také svá období, kdy žiju tak trochu „pod vlivem“ určitého skladatele, tady mě napadá např. Poulenc nebo relativně nedávno Schubert. Celkově mohu říct, že mne čím dál víc fascinují autoři minimálnější ve výrazových prostředcích avšak maximální v hloubce sdělení.

Minimálně čtyři svá CD jste nahrával na křídlo značky Petrof z roku 1978. Proč právě tento nástroj? Čím je tak výjmečný?

U koncertního sálu či nahrávacího studia nikdy nejde jen o kvality nástroje, nýbrž o kombinaci klavíru, prostoru – jeho akustiky a energie. A budu-li upřímný, samozřejmě i ekonomickou únosnost. Petrof, o němž mluvíte, stojí ve Studiu Martínek v Košířích a je výborným představitelem vlastností, které vždy zdobily tuto českou značku – např. velmi barevného zvuku a krásných, kultivovaných basů. Své drobné mušky vyvažuje určitým specifickým kouzlem. Kromě toho stojí v akusticky velmi příznivém a „nabitém“ prostoru. A mistr zvuku Jan Lžičař kolem sebe šíří dobrou náladu a vaří skvělé espresso. (smích)

Již dlouho bych se ráda zeptala na jednu otázku. Kolik času Vám zabere nastudování klavírního koncertu s orchestrem, např. koncertu f moll od Fryderyka Chopina? Máte nějakou metodu, jak se zpaměti naučit takové kvantum stránek spolu s dalšími skladbami ve Vašem repertoáru?

Jedna věc je nastudovat koncert tak, aby byl schopen veřejného provozování, a jiná dostat ho do krve tak dokonale, abych si na pódiu už pouze „užíval“. Třeba zrovna Chopinovy koncerty patří podle mého názoru mezi velmi obtížné. Chopin je technicky i výrazově velmi náročný, kromě toho zvukově nesmírně průzračný, a klavír zde navíc působí naprosto dominantně. Dnes bych si ho troufl nacvičit tak za 6-8 týdnů (myšleno od úplných začátků), ale interpretace takového díla se samozřejmě dlouho vyvíjí, takže opravdu definitivního tvaru se – alespoň já – většinou doberu až po několika provedeních, tedy třeba po jednom i více letech.

Co se týče zapamatování si velkého kvanta repertoáru, nemyslím, že bych disponoval nějakou speciální metodou – jde spíš o to znát sám sebe, svůj způsob zapamatování a jemu přizpůsobit práci s různými složkami paměti. Velmi důležité je také vždy u cvičení přemýšlet, vědět přesně, jakou složku hudby zrovna cvičím a proč, a podle toho správně střídat jednotlivé metody nácviku.

Jaký máte názor nebo jakou úlohu v klavírní literatuře podle Vás zastává žánr tzv. New Age Classical (Yiruma, Piano Guys…) Všichni žáci Základních uměleckých škol totiž neoblibují klasickou klavírní hudbu, ale skladby New Age Classical si s potěšením zahrají?

Za sebe musím říci, a snad mi to nebude mít pan šéfredaktor za zlé, že pro mne osobně žánr New Age Classical příliš významnou roli nehraje. Já jsem jednoznačně orientován na klasickou hudbu, protože její úroveň hloubky a komplexnosti sdělení je z mého hlediska nesrovnatelný s čímkoli jiným. Úkolem Základních uměleckých škol, které zmiňujete, je však nesporně zejména pěstování lásky k hudbě jako takové a jejímu aktivnímu provozování – zde má místo každá kvalitní a upřímně míněná hudba, tedy určitě i New Age Classical.

Studoval jste semestr na prestižní londýnské Guildhall School of Music. Jak na toto zahraniční studium vzpomínáte, co dobrého Vám to dalo?      

Nejlepší na studiu v Londýně byl hlavně kontakt s jedním z hlavních měst klasické hudby a zejména z toho plynoucí fascinujíci možnosti hudebního života. Tam se můžete takřka denně rozhodovat, jestli půjdete raději na koncert Mitsuko Uchida nebo Lang Langa, či raději zajdete na nejlepší světové pěvce do Covent Garden. Prostě jako by u nás permanentně probíhalo Pražské jaro či Dvořákova Praha… Chodil jsem na 4 nebo 5 koncertů týdně, což je nejen nesmírně inspirativní, ale všimnete si i pořadatelské úrovně, nasajete dramaturgické trendy, pozorujete možnosti hudebního marketingu apod.

Sir Simon Rattle si vás vybral ke dvěma vystoupením s Berlínskou filharmonií v roce 2014. Jak se Vám spolupracovalo se slavným Sirem Simonem Rattlem? Byla to pro Vás velká výzva?

Troufám si říct, že vystoupení s takovým orchestrem a dirigentem je výzvou pro každého. Byl to pro mne jeden z největších životních zážitků – vidět tu absolutní koncentraci na hudbu, maximální nasazení každého člena orchestru, intelektuální i emocionální syntézu Maestro Rattla dává člověku křídla už na zkoušce, a co teprve na pódiu před vyprodaným sálem!

Nyní jste sám již také pedagog. Co Vás těší na pedagogické činnosti? Co byste rád předal svým žákům?

Těší mne možnost poznávat své studenty skrze hudbu. Myslím, že pár minut na pódiu nebo na hodině o každém prozradí možná víc než desítky dnů v běžném životě. Chci své studenty učit hudebně myslet, dělat z nich dirigenty svých vlastních desetiprstých orchestrů, kteří jsou schopni publiku zprostředkovat silné hudební zážitky.

Na závěr jedna neformální otázka. V jednom z rozhovorů jste zmiňoval, že byste se rád naučil lyžovat. Podařilo se Vám přiblížit se k realizaci tohoto přání?

V únoru se mi podařilo vyšetřit si pár dnů volna. Strávil jsem je v termálních lázních na západním Slovensku a kdykoli byla příležitost, jezdil jsem za instruktorem do Vrátnej doliny. Po asi 6 hodinách (v součtu) jsem jakž takž sjel nejlehčí sjezdovku – takže ano, přiblížil jsem se jeho realizaci, ale ještě to bude chtít trochu zabrat. (smích)

Za redakci portálu Klaviatura.cz děkujeme panu Ivo Kahánkovi za poskytnutí rozhovoru a přejeme vše dobré.

Lenka Grešová je absolventkou Pražské konzervatoře a také současnou studentkou klavírní pedagogiky na brněnské JAMU. V současné době vyučuje na ZUŠ v Poděbradech hru na klavír.

Zatím žádné komentáře

Odpovězte (Zanechte svůj komentář)

Vaše E-mailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete využít tyto HTML tagy a prvky: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Powered by themekiller.com watchanimeonline.co