RECENZE: Fantastický recitál Andráse Schiffa uzavřel letošní festival Rudolfa Firkušného

András Schiff ve Dvořákově síni pražského Rudolfina | Obrázek: Zdeněk Chrapek, Pražské jaro

Absolutním vrcholem letošního a nutno říci vynikajícího festivalu Rudolfa Firkušného byl koncert jednoho z nejvýznamnějších klavíristů současnosti. O Siru Andrási Schiffovi lze hovořit opravdu jen v superlativech. Jeho interpretace děl skladatelů Haydna, Mozarta. Beethovena, Schuberta, Schumanna a především J.S.Bacha, je považována za jednu z nejlepších na světě. Pro pražský recitál v Rudolfinu, o kterém prohlásil, že jeho specifická akustika je pro něj velkou inspirací, si připravil jednu z trojice posledních sonát prvních čtyř výše zmíněných skladatelů.

Sobota 26. listopadu večer. Slavnostní nálada se ve zcela vyprodané Dvořákově síni zračila na mnoha tvářích natěšených posluchačů, kteří bouřlivým potleskem přivítali Sira A.Schiffa na pódiu Rudolfina. Již jeho samotný příchod byl výjimečný. K nástroji kráčel pomalu, důstojně s jakousi zvláštní aurou kolem sebe.

Když usedl, dotkl se obřadně a s pokorou oběma rukama horní desky klavíru a po krátké meditaci zazněly první takty Allegra ze Sonáty č.18 D dur W. A. Mozarta. Do úvodního fanfárového tématu, díky kterému si mezi klavíristy vysloužila tato sonáta přezdívku ,,Lovecká“, nastoupil A.Schiff zvučně a odvážně a svým jemným a zvonivě kultivovaným tónem tlumočil hravost Mozartovy duše. Při volné větě ( Adagio) seděl skoro nehybně a v obdivuhodném pianissimu a s něžnou melancholií v tématu kouzlil jeden krásnější tón za druhým. V rychlých pasážích Allegretto zasahoval s absolutní neomylností vždy tu správnou klávesu, jeho virtuózní podání nekonečného množství triol bralo dech. Následoval nadšený potlesk a mistrova vděčná úklona.

Po krátkém soustředění nás A.Schiff přenesl v čase o šestatřicet let později do hudby postklasicistního, tehdy bohužel nedoceněného F.Schuberta. Sonáta č. 21 B dur D 960 je skladatelovou intimní zpovědí pozemskému světu, loučí se s životem, již nemusí bojovat o přízeň Vídeňské hudební společnosti, může hrát a skládat s absolutní odevzdaností vůči svému nejniternějšímu vnitřnímu já. A.Schiff posunul touto sonátou svou hru do další dimenze.

Širokou, výpravnou a nádhernou melodii 1.věty (Molto moderato) zahrál s maximálním soustředěním , jeho forte znělo kultivovaně, však s patetickým dramatem a pianissimo…jeho neuvěřitelné, mistrovské pianissimo! Je vůbec možné hrát tak tiše a tak překrásně? A.Schiff jakoby posunul tento dynamický výrazový prostředek na základní a stavební zvuk veškerého hraní, vrací ho na jakýsi prvopočátek způsobu hudebního vyjadřování niterné lidské duše.

Takto sametově tiše vplul i do druhé věty (Andante sostenuto), kdy ve smutné, tristní kantiléně zvukomalebně plul levou rukou přes pravou. Hravé Scherzo začal v perlivém pianissimu, zvukově mistrovsky vyšíval zlatou nitku krásného, zpěvného tématu. Rytmickou finálovou větu (Allegro man non troppo) rozehrál v energickém duchu a bouřlivými, bravurními oktávami završil Schubertův nesmrtelný odkaz.

Nadšený,,déšť“ tleskajících dlaní se snášel na Sira A.Schiffa jako radostná průtrž emocí, které vyvolala jeho neobyčejná a mistrovská interpretace.

Pro druhou polovinu večera si připravil Sonátu č.62 Es dur Hob.XVI:52 od J.Haydna. Tato skladba, věnovaná Haydnově londýnské přítelkyni a klavíristce Therese Jansen-Batolozzi, se ve zbožném zaujetí A.Schiffa nesla v duchu briskních přírazů, zvonivého pianissima a čarování s nejjemnějšími nuancemi zvuku. Hravá rozvernost a bezstarostnost Haydnovy hudby prolínala celou sonátu až do technicky virtuózního závěru finálního Presta.

Poslední sonátou byla velice emocionálně silná Beethovenova Sonáta č 32 c moll op.111, která již nese silné prvky nastupujícího romantismu. V první větě Maestoso, kde pomalým akordovým úvodem a tečkovaným rytmem, kterým A.Schiff jasně definoval skladatelův hudební rukopis, zazněl brilantní basový trylek a v následném polyfonním duchu dramatického tématu vystavěl Beethovenovu nezaměnitelnou architekturu. Téma druhé a poslední věty ( Arietta. Adagio molto, semplice e cantabile) přednesl A.Schiff jednu z nejkrásnějších melodií Beethovenovy poslední tvorby. Svými prsty se spirituálně dotýkal kláves, pianissimovým trylkem v závěru vnesl mezi posluchače pocit vzácného kouzla okamžiku.

Obrovská bouře potlesku ve stoje, provolávání nadšeného Bravo přimělo Sira Andráse Schiffa k několika přídavkům, zazněla úvodní část Goldbergových variací J.S.Bacha, Schubertovo Impromptu Es dur op.90 no 2, Frýdecká Panna Maria a Naše večery od L.Janáčka a pro uzavření pomyslného tématického kruhu – první věta ze Sonáty C dur K 545 W.A.Mozarta.

Přenádherný, impozantní a neskutečně silný zážitek, jaký si člověk může z koncertu Sira Andráse Schiffa odnést, by se snad dal na závěr recenze zastřešit dvěma slovy. Životní koncert!

PROGRAM:

Wolfgang Amadeus Mozart SONÁTA Č. 18 D DUR KV 576

Allegro
Adagio
Allegretto

FRANZ SCHUBERT SONÁTA Č. 21 B DUR D 960

Molto moderato
Andante sostenuto
Scherzo. Allegro vivace noc delicatezza
Allegro ma non troppo

JOSEF HAYDN SONÁTA Č. 62 ES DUR HOB. XVI:52

Allegro
Adagio
Finale. Presto

LUDWIG van BEETHOVEN SONÁTA Č. 32 C MOLL OP.111

Maestoso. Allegro noc brio ed appassionato
Arietta. Adagio molto, semplice e cantabile

Lenka Grešová je absolventkou Pražské konzervatoře a také současnou studentkou klavírní pedagogiky na brněnské JAMU. V současné době vyučuje na ZUŠ v Poděbradech hru na klavír.

Zatím žádné komentáře

Odpovězte (Zanechte svůj komentář)

Vaše E-mailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete využít tyto HTML tagy a prvky: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Powered by themekiller.com watchanimeonline.co