RECENZE: Kasík znovu překonal očekávání

Martin Kasík | Obrázek: Janáčkovy Hukvaldy

Ačkoli Martin Kasík vystoupil před zhruba měsícem jako náhrada za nemocného Berezovského, druhý koncert ve velmi blízkém sledu rozhodně nevyzněl fádně, ba naopak, Kasík nadchl, opět.

Je až s podivem, jak Kasík dokáže zajímavě a poutavě interpretovat skladby, především pak ty ne příliš posluchačsky vděčné a vyhledávané. V září to byl mimo jiné Klement Slavický, představitel české hudby dvacátého století, tentokrát (pro některé) Leoš Janáček a jeho 1. řada Po zarostlém chodníčku. Autorův styl stále vyvolává jistou kontroverzi. Mnozí Janáčkův styl milují, jiní jím vysoce opovrhují. Kasíkova interpretace Janáčkovy hudby však přesvědčí i skladatelovy zaryté odpůrce, že vše je umění a vše skrývá svou krásu, prací interpreta je tuto krásu objevit a ve srozumitelné formě představit publiku. A Kasíkovi se to daří.

Výběr z Rachmaninovových Études-tableaux byl návratem do romantismu, ač pozdního. Palety barev v citových, ale také v technických pasážích, dynamické prvky, nebo naopak rozervaně působící pasáže Kasíkovi sedly. V interpretaci, kterou by člověk přirovnal k romantické dokonalosti, ač možná lehce nakloněn znalostí Kasíkovy osobnosti, nechybělo nic, co vyzdvihuje kvality Rachmaninovy tvorby, kvality Kasíkovy interpretace a zároveň co usnadňuje poslech zvukově náročnějších děl, např. jako jsou právě ta Rachmaninovova. Drobné přešlapy na klaviatuře dodaly na lidskosti a autenticitě celé interpretace a v hustém zvuku naplněném proudem emocí obou skladatele i interpreta se ztratí.

Obrázky z výstavy Musorgského (ne Kabalevského – pozn.) je dílo s neobyčejně známým úvodním tématem. Jedná se o opravdu „chytlavý“ melodický postup, který lze přirovnat k dnešním top-hitům populární scény, avšak nutně ovlivněný dobou, jež klade nároky nejen na stavbu melodie, ale také její harmonizaci. Lyrické a neskutečně poutavé dílo bylo v podání Kasíka zážitkem světové úrovně. Ačkoli je jediným českým zástupcem (ostatně jak je již zvykem Firkušného festivalu) letošního ročníku, mezi jmény jako je Ohlsson či Schiff se neztratí, ba naopak, nabídne svůj vlastní pohled. Člověk spíše introvertní, avšak ne nutně nespolečenský, s mnoha hudebními i nehudebními zájmy a znalý svých kvalit opravdu nenudí, ani v případě, že jej slyšíte znovu po velmi krátké době.

Chopinovo Nocturno bylo citovou záležitostí, skvěle zvládnutou, precizně interpretačně odvedenou a neskutečně kouzelně znějící. Druhý z přídavků Kasík neuvedl. Možná proto, že autorovo jméno nevzbuzuje přílišné sympatie. Avšak skladba Klementa Slavického (po měsící) zněla svěže, lehce nepovědomě, a nebylo to pouhé provedení, ale přesvědčila svou oslnivou technickou náročností.

Nutností je ocenit nejen Kasíkovy interpretační schopnosti, ale také výběr programu. Pocta moravské hudbě a ruští mistři, které zakončil rozvláčným a nestálým Chopinem, uzavírající svou hudební pouť energickým Slavickým, kde, snad pro jistotu, znovu prokázal ohromující technickou výbavu. Bravo.

Mladý český New Age klavírista, skladatel a klávesista, zajímá se především o klavírní hudbu jakýchkoli žánrů. V současné době studuje na bostonské Berklee College of Music a je šéfredaktorem tohoto portálu.

Zatím žádné komentáře

Odpovězte (Zanechte svůj komentář)

Vaše E-mailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete využít tyto HTML tagy a prvky: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Powered by themekiller.com watchanimeonline.co