RECENZE: Údiv, podiv… Obdiv!

Klavírista Lukáš Vondráček u koncertního nástroje Steinway ve Dvořákově síni Rudolfina | Foto: Petr Dyrc

Stále mladý, sympatický člověk, kterého bychom neformálně asi popsali jako osobu „svou“, netradiční a svým způsobem i extravagantní. Jsou to většinou právě tyto atributy, které rozdělují společnost na obdivovatele a ty druhé, kteří Lukáši Vondráčkovi prostě nemohou přijít na jméno. Však ani naše společné příjmení nenabízí ani sebemenší důvod, za který bych mohl úspěšně skrýt své příliš subjektivní sympatie k interpretacím tohoto klavíristy.

Lukáš na svůj sobotní recitál zvolil program velmi náročný na přednes a to nejen v doslovném významu, tj. technicky náročný. Byl to program, který nabízí interpretační výzvu pro každého odvážlivce. Jsou to ale právě tyto momenty, kdy umělec nadchne, nebo naštve. Nutností pak zůstává vyzdvihnout právě odvahu, se kterou své hudební fantazie Vondráček předkládal.

Mozartova Sonáta č. 10 C dur vyzněla blyštivě, však introvertně i excentricky. Proměny nálad i vývoj v interpretově sdílnosti nabízel úchvatný pohled na dílo, které se svým výlučně klasicistním charakterem předurčuje spíše ke strohým, nepříliš originálním článkům recitálu. Vondráček však zapojil svou fantazii a již v průběhu tohoto díla dal vyniknout své osobité interpretaci. Je to nejen jeho prožitek, který věnuje každému jednotlivému tónu a vymazlí jej do nejmenšího detailu jako by každý jeden z nich byl ten nejdůležitější z celého díla, v částech dramatických atmosféru ještě vystupňuje svým originálním přístupem. Právě interpretaci těchto části nelze upřít jistou podobu s honem na draka. Ono zapojení dýchacího ústrojí i celého těla v té míře, v jaké tak Vondráček činí, se u mnoha klavíristů nevidí.

Mozartova sonáta C dur nebývá z posluchačsky nejvděčnějších skladeb. Mozartova klavírní tvorba je prodchnutá genialitou autora, však nesmírně svázaná zvyklostmi i pravidly, které vládly kompozici druhé poloviny osmnáctého století. Polovičatá staccata, hudebníky označovaná jako tzv. portamenta, přísný rytmický proud, důraz kladený na příliš mnoho not na jedné straně a k nim kontrastní jednoduchost, s jakou klasicistní mistři vytvářejí svá díla, předznamenává toto období jako umělecky nesmírně specifické a pro dnešního posluchače náročné. Právě ona jednoduchost by mohla svádět k jistému domnění, že se svým charakterem podobá současným „éterickým“ stylům, ve skutečnosti k nim má ale velmi daleko. Vondráček se s tóny občas mazlil, občas zápasil. Dojem z díla však překonal (alespoň v mém případě) očekávání, o velký kus.

Lisztova Transcendentální etuda č. 9 As dur pochází z roku 1852 a je součástí celku dvanácti technických skladeb, které představují ty největší technické výzvy pro každého interpreta. Společně s cyklem Etud na Paganiniho témata v jejich pozdějším vydání (první vydání je z dvacátých let devatenáctého století a je výrazně jednodušší než jejich přepracovaná verze z přelomu let čtyřicátých a padesátých) představují vrcholná díla klavírní techniky. Specialitou maďarského skladatele je pak zaměření na jistý technický problém, kterému věnuje celou skladbu a raději než jen stereotypně vštěpovat technické postupy, Liszt své etudy pojal jako proud. Skladby se vyvíjí a technická náročnost se velmi často mění spíše vzestupně. Z cyklu transcendentálních etud jsou kromě této etudy, tzv. Ricordanzy, proslulé ještě etudy č. 4 Mazeppa, č. 5 Feux Follets nebo č. 10 Appasionata. Mezi etudami s přispěním Paganiniho melodických i harmonických postupů pak kraluje č. 4, La Campanella.

Lukáš využil citlivosti, s jakou Liszt devátou etudu zkomponoval. Je odlišná od zbytku, je více Chopinovská, klidná. Technickým problémem, na který se Liszt zaměřil, jsou „výjezdy“ a „sjezdy“ v akordové, stupnicové či chromatické podobě. Úvahy o technické náročnosti by často mohly svádět k tvrzení, že dramatičtější skladby jsou ty nejnáročnější. Opak je však pravdou. Ricordanza vybízí k přísným pianům (tichým pasážím) a to i v technicky nejnáročnějších sekvencích. I tato skladba byla velmi milým překvapením večera.

Brahmsovo Scherzo č. 4 bylo velmi lahodné. Vondráček jím zakončil první polovinu, nutno přiznat technicky náročnější polovinu koncertu, a uklidnil tak posluchače citlivým pojetím této krásné, hudebně poetické skladby.

Faktem, který rozhodně stojí za velké uznání, je představení skladby českého autora. Lukáš zvolil Novákovy Vzpomínky op. 6. Krásné poeticky romantické, idylické i přírodní, melancholické i pozitivní či fatalistické a oddané i odhodlané. Těmito slovy lze nejlépe popsat Novákovo spíše rané dílo. Není z nejhranějších, nabízí mnoho kontrastů, pro mnohé je možná příliš přecitlivělé, z názvu třeba i nostalgické. Jedná se však o vhodnou skladbu plnou překrásných harmonií i silných melodií. I Vondráček skladbu procítil tak, jak by posluchač mohl očekávat. Přesto jeho výkon nebyl ani v nejmenším tuctový, ba naopak, překypoval originalitou a souzněním. A to posluchače jednoduše nemohlo zanechat chladné.

Brahmsova Sonáta č. 1 C dur je také spíše z méně častých dílků recitálu, i proto jsem byl právě na toto dílo v podání Lukáše velmi zvědavý. Interpretace v lehce rychlejším tempu klavíristovi možná neumožnila prožít skladbu ještě více, podání česko-amerického klavíristy však bylo velmi uhrančivé a nabídlo romanticky laděné dramatické pasáže střídající Brahmsovy volnější, spíše snové části. Vyzdvihnout lze také originalitu v pojetí, se kterou celé dílo uvedl a v tomto duchu jej dovedl až ke zdárnému konci. Interpretace možná spíše odlišná od klasického pojetí Brahmsova díla vkusně zakončila hlavní část recitálu.

Přídavkové Brahmsovo Intermezzo č. 2 A dur a Schumannovo Snění jen podtrhly atmosféru vkusně laděného a velmi slušně interpretovaného repertoáru. Už ve třiceti letech se Lukáš pyšní velmi dobrým citem pro detail a s postupem času se může zařadit i k světovým velikánům. Pochopení skladeb však zraje společně s klavíristou, který již od svých dětských let odvedl obrovský kus práce.

Mladý český New Age klavírista, skladatel a klávesista, zajímá se především o klavírní hudbu jakýchkoli žánrů. V současné době studuje na bostonské Berklee College of Music a je šéfredaktorem tohoto portálu.

Zatím žádné komentáře

Odpovězte (Zanechte svůj komentář)

Vaše E-mailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete využít tyto HTML tagy a prvky: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Powered by themekiller.com watchanimeonline.co