RECENZE: Vítěz Chopinovy soutěže nadchl Prahu, Pražské jaro oficiálně začalo

Seong-Jin Cho během koncertu na Pražském jaru 2016 | Obrázky: Pražské jaro/Zdeněk Chrápek

Praha (7. květen 2016) – Seong-Jin Cho, korejský klavírista, který se po loňské Chopinově varšavské soutěži stal klavírní hvězdou nejen ve své rodné Jižní Koreji, vystoupil v rámci festivalu Pražské jaro. Recitál, pojmenovaný jako Prolog, odstartoval letošní ročník festivalu a dal předzvěst, jak úspěšný může znovu po roce být.

Recitál ve Dvořákově síni pražského Rudolfina byl beznadějně vyprodaný již krátce po zahájení prodeje vstupenek. Více než tisícovka míst, které síň nabízí, byla zaplněná a ve velkém očekávání.

Mozartovo Rondo a moll KV 511 bylo úvodní skladbou večera. Cho využil skvělých možností místního mistrovského klavíru a předvedl hned na úvod výtečnou dynamickou barevnost a skvělou artikulaci. Skladbu pojal velmi zajímavě, a ačkoli se jednalo o pomalejší, rozvážnější kompozici, vložil do interpretace něco ze svého vnitřního bohatství, které prodává právě během svých interpretací.

Mé počáteční obavy ze Schubertovy Sonáty c moll D 958 (Allegro, Adagio, Menuetto. Allegro, Allegro) rychle vymizely, především díky strhující první větě. První část, Allegro, pojal Cho až netradičně rychle. Avšak i v této rychlosti předvedl až pohádkově dokonalé dynamické kontrasty a neuvěřitelně těžké běhy v tom nejpřísnějším pianu. Druhá věta, líbezné Adagio, s pohádkovým zvukem plynule přešlo do třetí části, kde Cho využil dramatičnosti skladby a předvedl, znovu, excelentní dynamické kontrasty. Čtvrtou větu lze charakterizovat především vynikající artikulací a hrou s tempem. Trochu až herecké zakončení celé sonáty bylo vítaným aktem, který se stal další netradičností koncertu.

Celou první polovinu koncertu lze charakterizovat slovy bravurní technika, až neuvěřitelné kontrasty v dynamice a skvělá interpretace. Snad kromě několika neznělých tónů v první větě Schubertovy sonáty opravdu nebylo co vytknout.

Přestávka přinesla vítané rozptýlení, které umožní znovu se plně soustředit na další část koncertu. Ta byla ve znamení toho asi nejočekávanějšího, Chopinových 24 preludií op. 28. Toto Chopinovo dílo je zajímavé z mnoha hledisek. Tím na první pohled nejvýraznějším je jakási pravidelnost v rozvržení jednotlivých preludií. Chopin střídá durové a mollové skladby. Tím méně nápadným, avšak nesmírně zajímavým faktem, je postup jednotlivých preludií. Durové i mollové zvlášť postupují od tónin bez předznamenání k tóninám s nejvíce křížky, následované tóninami s nejvíce béčky nazpět. Jak bylo během romantismu zvykem, jednotlivá preludia jsou navzájem velmi kontrastní a jako celek tvoří neuvěřitelně komplexní cyklus.

Cho představil slavná i méně slavná preludia. V jejich interpretaci se nechal inspirovat vlivy klavíristů jako je sama slavná Martha Argerich. Během interpretace využil kontrastů, nabídl rozmanitá tempa jednotlivých preludií. Tím nejvýznamnějším však bylo romantické cítění, nádherný, čistý a znělý chopinovský tón a perfektní artikulace. Výborně se vypořádal i s nástrahami Chopinovy hudby, fioriturami v pianu. I ty zvládl bravurně a naprosto zaslouženě si mohl užít velmi dlouhé standing ovation.

Koncert, jak je dobrým zvykem, však neskončil jen plánovanými skladbami. Přidal konkrétně tři, neboť pražské publikum jej nehodlalo jen tak nechat odejít. První přídavek, Schubertův Moment Musicaux No. 3, je poměrně známou skladbou a Choovi velmi sedla. Výborná staccata, skvělé kontrasty v celých škálách a výborná interpretace. Druhý přídavek si vysloužil další velmi dlouhé standing ovation. Cho předvedl Lisztovu Transcendentální Etudu č. 10 a publikum ocenilo nejen brilantní techniku, kterou na jedné z nejtěžších etud vůbec využil, ale také jeho tvorbu tónu, díky které z často nepříliš libozvučných souzvuků vytvořil něco, co si každý zamiluje. S publikem se rozloučil Bachovou Francouzskou suitou č. 5 – Sarabande, líbezně zakončil svoji klavírní návštěvu České republiky a zanechal v Praze jen ty nejpozitivnější vzpomínky a reakce.

Cho jednoznačně ukázal, že se jedná o nebývale univerzálního klavíristu, který se nebojí ztotožnit s autorem díla, využívá své brilantní techniky a dává naprosto nový rozměr asijským klavíristům. Pravděpodobně i díky svému studiu ve Francii poznal evropskou kulturu natolik, aby mohl skvěle interpretovat právě hudbu starého kontinentu. O jeho úspěchu jednoznačně svědčí i fakt, že ihned po koncertu posluchači vytvořili nekonečnou frontu táhnoucí se po celou šířku Rudolfina na autogram a prodej Choova alba.

Zvyk některých klavíristů, obléknout si frak, naštěstí nedodržel a vystupoval v, mnohem pokornějším, saku. Mimo jiné právě jeho řeč těla přispěla k tomu, aby i laický posluchač poznal jeho pochopení pro autora.

Koncert byl vynikajícím, excelentním začátkem letošního festivalu Pražské jaro, který nabídne i další skvělé koncerty, mimo jiné Javiera Perianese nebo Maurizia Polliniho, stejně jako již mílovými kroky se blížící mezinárodní soutěž v oboru klavír.

Program:

Wolfgang Amadeus MOZART
– Rondo a moll KV 511

Franz SCHUBERT
– Sonáta c moll D 958
Allegro
Adagio
Menuetto. Allegro
Allegro

Fryderyk CHOPIN
– 24 preludií op. 28

Přídavky
– Franz SCHUBERT: Moment Musicaux č. 3
– Franz LISZT: Transcendentální Etuda č. 10
– Johann Sebastian BACH: Francouzská suita č. 5 – Sarabande

Hodnocení
  • Výběr skladeb
    10
  • Interpretace
    9
  • Výrazové prostředky
    10
Pozitivní

Excelentní interpretace i výraz

Mohlo by působit negativně

Někdy méně znělé tóny či příliš upravené tempo skladby

9.7

Mladý český New Age klavírista, skladatel a klávesista, zajímá se především o klavírní hudbu jakýchkoli žánrů. V současné době studuje na bostonské Berklee College of Music a je šéfredaktorem tohoto portálu.

Zatím žádné komentáře

Odpovězte (Zanechte svůj komentář)

Vaše E-mailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete využít tyto HTML tagy a prvky: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Powered by themekiller.com watchanimeonline.co