Slovo k programu Garricka Ohlssona

Garrick Ohlsson | Obrázek: Pražské jaro

Program sobotního recitálu Garricka Ohlssona na Firkušného festivalu se může zdát velmi netradičně složený, ve skutečnosti je ale zajímavě a velmi dobře uspořádaný. Beethoven a Schubert jsou již tradičně uznávaní autoři, ačkoli Schubertovi se dostalo ocenění mnoho a mnoho let po smrti. Smetana je Ohlssonův oblíbenec, během posledních let se zaměřil na českou hudbu a Smetanova orientace na folklór Ohlssona velmi zaujala. A Manuel de Falla je temperamentní španělský skladatel počátku minulého století, který během své tvůrčí kariéry představil některá velmi úspěšná díla.

Ludwig van Beethoven: Sonáta č. 24 Fis dur, op. 78

Celý recitál Ohlsson zahájí svou interpretací Beethovenovy Sonáty č. 24, Fis dur, op. 78. Skladba, na Beethovena až netradičně lyrická, je nejpravděpodobněji hudebním vyznáním lásky Beethovenovy utajené milé, které je mimo jiné věnována. Posluchače zarazí již úplný začátek skladby, jež je Beethovenovi tolik nevlastní. Romanticky působící, do jisté míry Schubertovsky znějící překrásné harmonie dominují skladbě s předznamenáním 6 křížků, není proto překvapením Německá přezdívka „hřbitovní“. Lyričnost skladby a citové založení je cenným kouskem Beethovenovy duše, neboť mnoho takových skladeb opravdu neznáme. Štěstí, láska, optimismus, výjimečnost, ale přesto je sonáta spíše neznámým dílem. Sám Beethoven ji označil za mnohem povedenější dílo než jeho, asi nejslavnější, Sonáta cis moll, zvaná také jako Měsíční svit. Beethoven ale v trendu láskyplných, optimistických skladeb nepokračoval a po čtyřech letech, kdy nesložil žádnou sonátu, pokračoval ve svém tradičním temném, ztrhaném stylu.

Barenboim nebo Pollini sonátu pojali většinou s velkým citovým založením, jejich interpretace však působí povětšinou spíše romantizujícím dojmem. Ohlsson poměrně překvapivě vnímá skladbu více klasicistně a především rychlejší, techničtější pasáže vnímá tradičně beethovenovsky. To platí i pro dynamiku, jejíž paleta je v podání Ohlssona až oslnivě rozmanitá. Citové pasáže včetně úplného úvodu skladby však pojímá sobě vlastní, chopinovsky naivní citovostí a dojmem láskou zaslepeného, přestože životem již dostatečně poučeného, vězně osudu vykresluje příběh, který v jeho podání působí až pohádkově silně, v radosti tklivě, ale především neskutečně kouzelně.

První část (Adagio cantabile) má jen čtyři takty, které zdobí harmonie v až nadpozemsky nádherném sledu. Jednoduše znějící, avšak povznášející. Allegro ma non troppo je zhruba sedmiminutová část, klidná, rozvážná, zaláskovaná a nepřekvapivá. Právě ona mírná stereotypnost přispívá ke mírnému, stálému vyznění lásky, kterou věnoval Therese von Brunswick. Allegro vivace je taneční a neskutečně pozitivní, optimistická část s patřičným vyzněním. V závěru strojenější pasáž reflektuje klasicistní formu, vzápětí se ale navrací nastolené lyričnosti a končí náhle, energicky – v tom nejlepším.

Franz Schubert: Sonáta č. 20 A dur, D 959

Schubertova Sonáta A dur č. 20, D. 959 je poznamenaná až neskutečně tragickým osudem rakouského rodáka, jenž ovlivnil celou Schubertovu tvorbu. Jeho nejbližší okolí a několik vybraných byli jedinými posluchači Schubertových děl a jeho trauma se stupňovalo. Kromě pesimismu a melancholie, které nesmazatelně podepsaly Scchubertovo dílo, měla výrazný vliv i Beethovenova klasicistní tvorba.

Beethovenovsky začíná i tato sonáta. Její energický, klasicistně trhaný a jednoduše znějící úvod se již tradičně přelije do smutku, pesimistické utrápenosti a pocitu křivdy, křivdy a nespravedlnosti života. Schubert však přidává inovativní prvky a využívá nápadů a témat, která zapsal do již dříve vydaných sonát. Pro poslední větu, Rondo. Allegretto, si vypůjčil téma z již zhruba deset let dokončené Sonáty D 537. Třetí věta je formálně i ideologicky rozvinutý koncept, který vynalezl v úvodních pasážích.

Sonáta jako celek končí fanfárovou podobou račího pohybu na úvodní téma z první věty. Celá forma vyznívá tradičně. Dominantní jsou smutek, stesk, lítost nad sebou i nad světem. Schubertovo dílo obecně lze charakterizovat slovy asi jako „krása v utrpení“.

Bedřich Smetana: České tance (Polka a moll, Hulán, Obkročák, Furiant)

Smetanovo dílo je prodchnuté folklórními vlivy. Ty působí jako dokonalý kontrast k předchozím dvěma částem programu – zamilovanému Beethovenovi a utrápenému Schubertovi. Svěží, zpěvné a taneční kousky znějí jako by Smetana v zápalu náhlých inspirací zimprovizoval variace na české lidové písně.

Polka a moll je jediná (z Ohlssonova programu) skladba z první knihy tanců. Efektní skladba je skvělou volbou pro zaujetí posluchačů po přestávce. Technicky i výstavbově zdánlivě jednoduchá skladby je překvapivá a vtipná a celkově vyznívá jako čistě romantické dílo.

Hulán je pomalý, založený na výrazu. Využívá triol, které dávají skladbě taneční vyznění. Hulán je lyrický, až melancholicky nostalgický, avšak vždy idylický. Pro Smetanu již tradičně využívá střídání melodické linky mezi pravou a levou rukou. Tento melodický posun z vyšších oktáv do oktáv nižších a nazpět šikovně a nezvykle zdobí jinak poměrně stereotypně vyznívající skladbu. Tu oživují již jen brilantní a efektní pasáže, které se občas náhle zjeví, ale znovu rychle zaniknou a tanec se navrací zpět do nastolené podoby.

Zatímco Hulán variuje lidovku „Měla jsem milého hulána“, Obkročák kombinuje inspiraci písní „Nechoď tam, pojď radš k nám“ a „Hajno husy ze pšenice“. Furiant pak přetvoří píseň „Sedlák, sedlák, sedlák“. Je to zábavná, veselá skladba, neodpovídá však typickému furiantu. Za zmínku stojí především jeho závěr složený z řad akordů následovaných konečným „vzepětím“.

Manuel de Falla: El amor brujo, Čarodějná láska

Původně balet, který de Falla přetvořil na klavírní suitu. De Falla je Španěl, jeden z nejvýraznějších představitelů hudby první poloviny minulého století. Suita s prvky tradičních španělských rytmů i harmonií je zábavná, efektní a neskutečně energická. Ačkoli jako celek příliš často v programu nebývá, poslední z částí, Rituální ohňový tanec, je oblíbenou a vděčnou skladbou mnoha recitálů i přídavků.

Mladý český New Age klavírista, skladatel a klávesista, zajímá se především o klavírní hudbu jakýchkoli žánrů. V současné době studuje na bostonské Berklee College of Music a je šéfredaktorem tohoto portálu.

Zatím žádné komentáře

Odpovězte (Zanechte svůj komentář)

Vaše E-mailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete využít tyto HTML tagy a prvky: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Powered by themekiller.com watchanimeonline.co